„Jsem workoholik a nevadí mi, že nemám soukromý život.“

Nedávno jsem seděla s jedním známým, a ten mi hrdě odpověděl na mou otázku, jak se má: „To víš, je toho hrozně moc, ale já jsem workoholik, takže super.“ Ještě před deseti lety by měl tímhle prohlášením naprosto okouzlil, byl by pro mě hrdina z pohádky a pracovní vzor forever.  A vlastně donedávna jsem sama nezažila nic jiného. Nikdy nekončící projekty, hodin na schůzkách tolik, že už jsem vlastně zapomněla, že je nějaká standardní 8-hodinová pracovní doba, rodinu jsem během pracovního týdne neviděla za denního světla.  Zažila jsem i rádoby vtípky kolegů a nadřízených na moje konto, když jsem šla domů po páté – něco ve stylu „ty máš dneska půl dne dovolené?“ A opravdu to ve mně vyvolávalo špatný pocit, že jsem lenoch, nemám v sobě kus zodpovědnosti, že jdu špatným příkladem svému týmu a co víc, že se to určitě odrazí v mém ročním hodnocení.

Být tzv. workoholikem, tedy tím, kdo nejvíc z celého života miluje práci přes čas, práci kdykoli, na úkor, všemu životu „tam venku mimo kancelář“ – světe div se, tohle u nás v Čechách pořád ještě platí za známku nejvyšší angažovanosti. Největší bourák je ten, kdo přijde do práce i když bere antibiotika, když mu umírá pes nebo když by měl jít na třídní schůzku. A to nemluvím o těch, kteří sedí v práci ještě v sedm večer v pátek a klepou poslední e-maily, aby toho o víkendu neměli hodně. A nenechme se zmást zdánlivou flexibilitou práce – pak už totiž pracujeme pořád – zkuste si jednou spočítat, kolik reálného času flexibilita je.

Ráda bych proto trošku zpochybnila naše vysedávání v kancelářích do pozdních hodin večer, protože mám pocit, že je to v mnoha případech jen strach se zvednout a jít zkrátka domů. Nejhorší je ustát ty pohledy kolegů, co? V knize Restart toto označují autoři jako „syndrom sezení v práci“, kdy lidé zůstávají v kancelářích jen z povinnosti, i když už fakticky produktivní nejsou. Podle nich, pokud neděláte nic jiného než práci, ztratíte nejspíše i dobrý úsudek, děláte pak špatná rozhodnutí, což vede zase k neefektivní práci a celkovému vyčerpání. Zkrátka, workoholici nejsou žádní hrdinové. Nedokážou zachránit čas, jen ho spotřebovávají. Skuteční hrdinové jsou prý ti, kteří už jsou dávno doma, protože dokázali zvládnout svou práci rychleji. Existuje i tzv. „syndrom víkendové aktovky“, kdy si prokazatelně méně odpočinou ti, kteří si berou práci domů s tím, že to udělají přes víkend. I když to pak třeba neudělají, neustále drží v hlavě špatný pocit, že by měli pracovat, čímž se mentálně nikdy od práce neodtrhnou, a tím si i méně odpočinou.

Mám známého z Českých Budějovic. Procházíme večerní Prahou a on najednou říká: „Praha je krásná, to jo, ale já mám rád svůj soukromý život“. No počkat, jak to s tím souvisí? No a on řekl jednu naprosto banální, ale zásadní věc. Že je rád, když se u nich začíná v kanceláři dřív, a pak jdou všichni i dřív domů. To je novinka, co? Ale má to logiku.

Pátrala jsem, jestli je v moderním 21. stolení vůbec tento přístup k práci dost „cool a hustý“. Jestli to vůbec bude někoho zajímat. A ano, ve Skandinávii je normální, že je všichni najdou v kanceláři po 8:30, ale také vědí, že schůzku po 16. hodině už většina nepřijme, protože se jde maximálně v pět domů. Zaměstnanecká politika tam totiž jasně říká, že každá další hodina, kterou pracujete nad rámec běžného dne, oslabí váš výkon a produktivitu. Paradoxně našemu chápání tak kratší pracovní dny vedou ve Švédsku k celkové spokojenosti lidí, což má značný vliv na řadu proměnných, jako například výkonnost a produkce. Dokonce tam uvažují o tom, že by pracovní doba odrážela životní etapu, ve které se zrovna nacházíme. Aby lidé pracovali méně, když potřebují pečovat o děti nebo staré rodiče, nebo aby pracovali více, když mají méně závazků, a tak dále. Do švédského způsobu života máme zatím ještě daleko, ale když to dokáží oni, proč je to ve zbytku Evropy jiné?

Zvedám v každém případě ruku za to, abychom se nad tím zamysleli a měnili naše nastavení v hlavách – nejde totiž o nic jiného, než o náš život!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *